Na začátku srpna se naše rodina Nechanických zúčastnila Bubo cupu na chorvatském ostrově Cres. Jednalo se o čtyřdenní závody v OB v nádherném středomořském prostředí. Byli jsme ubytováni přímo ve městě Cres, zhruba 10 minut cesty od shromaždiště. První etapa se běžela v olivovém háji za městem. Terén byl opravdu výjimečný. Mezi olivovníky byly navršené kamenné valy, někdy dost těžké na překonání. Mezi jednotlivými valy byla kamenná pole, po kterých se běhalo dost obtížně. A aby toho nebylo málo, skoro všechny rostliny, co zde rostly, píchaly. I přes to jsme ale byli rádi, že jsme si mohli vyzkoušet i takovýto zajímavý typ terénu. Drželi jsme se předzávodních rad a podařilo se nám všem jít závod (až na výjimky, které se přehřály ) čistě a rychle.

Druhý den bylo shromaždiště přesunuto do lesa k městečku Beli, kde se běžely zbylé 3 etapy. Prašná a kamenitá cesta na shromaždiště byla zúžená kamennými zídkami a vedla na mýtinu uprostřed lesa, která vypadala díky místním ovcím a kozám jako anglický trávník. Dočasně jsme se ubytovali pod stromy, které poskytovali alespoň částečnou ochranu před sluncem, nikoli však před teplem. Teplota už v době startu (cca 9 hod) přesahovala 30°. Terén byl opět dost zajímavý, ale úplně jiný než předchozí den. Byla zde spousta terénních detailů, kamenů a kamenných zídek. Na trati byly přeběhy přes otevřené plochy a pastviny, které v tom teple byly opravdu náročné. Naštěstí byly na trati občerstvovačky, ale i tak to byl velice fyzicky náročný závod.
Třetí den byla mapa 1:5000 a jednalo se o takový lesní „sprint“. Běželo se v podobném lese jako při druhé etapě, ale díky jinému mapovému klíči vypadala mapa trochu jinak, byla téměř bez porostů, jako by se běhalo v čistém lese. Kontroly byly umístěny poměrně záludně, a pokud se člověk plně nesoustředil, snadno udělal chybu.
Čtvrtý a zároveň poslední den se běželo hned vedle prostoru, kde s běžela i druhá etapa. Znovu se tedy jednalo o terén velmi rozmanitý a se spoustou terénních drobností. Trať byla tentokrát asi nejnáročnější, ale shodli jsme se, že to bude i tím že už máme za sebou 3 etapy. Hořkou tečkou na závěr byl 100 m doběh do cíle, který byl do poměrně strmého kopce, takže časy na tomto postupu se od sebe lišily klidně i o minutu.
V celkových výsledcích jsme se umístili velice viditelně (ono tam taky moc nebylo moc lidí: W18 – 3 závodnice, W40 – 5 závodnic, M16 – 9 závodníků M45 – 13 závodníků). Klára s Honzou vyhráli své kategorie (Honza startovat do poslední etapy s půlhodinovým náskokem na druhého) a Daniela druhá.
Celkově se nám závody moc líbily a to hlavně díky naprosto nezapomenutelným terénům (a teplu).

mapa_Cres

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone